RUNIQUE

Na výstavu jsem přihlásila jen Gedžitku, jakožto nejnadějnějšího člena naší smečky. Jelikož jsem hlásila až na 2. uzávěrku, mohla jsem již koupit i parkovací lístek. Vše bylo idylické do chvíle než všem okolo mě dorazili vstupní listy, když ani po týdnu nic nepřišlo, už jsem byla celkem nervózní.

Vstupní list nakonec dorazil i s parkovacím lístkem, datum odeslání 25.9. No hlavně, že to přišlo. Přišel den D, tedy spíš ráno. Po třetí hodině ranní jsme vyjeli s Mončou a Jiřkou směr Praha-Brno-Bratislava. Cesta byla fajn a na to, že jsme dorazili okolo osmé hodiny, jsme nečekali v koloně moc dlouho, a zaparkovali na střeše výstaviště celkem v klidu.
Kruhy číňánků jsme našli celkem snadno… o to horší bylo nalézt místo výdeje katalogů… Každý vystavovatel ke katalogu dostal pěkné pouzdro na číslo.

Pak už nezbývalo než čekat, oběhnout stánky, nakoupit nezbytné potřeby, a zase čekat. Natočila jsem videa některých tříd, pro představu, jak to na výstavě vypadalo.

Navzdory různým diskusním fórům, kde byla výstava představována,jako úplná katastrofa. Dle zpráv jsme čekali, že nebude jediné místo kam šlápnout, aby jsme si nic neodnesli na podrážce, že buddeme bojovat o holý život,abychom nebyly ušlapáni a že posuzování začne o cca 1,5h později.

Venčit se ale dalo uvnitř na psím wc plném hoblin, které bylo pravidelně čištěno. Když jsem pak konečně našla jinou cestu ven z našeho pavilonu, objevila jsem i trávníky, kde se Gedžitka pořádně vyvenčila. Takže jsme byly obě spokojené. Posuzování začalo přesně, možná i přesněji než na našich výstavách. A přestože se mi pořád někdo motal okolo klece a “zacláněl”, tak zase takový nával na výstavě nebyl. Smrad se naší hale také vyhnul. Koberce byly čisté a když je na závěr výstavy uklízeli žasla jsem na systémem těchto koberců. Byly to malé obdélníky pouze poskládané u sebe, přestože to nebylo vůbec vidět, ani cítit při pohybu. V neposlední řadě mi nikdo nic neukradl, takže vše probíhalo normálně.

Protože jsme seděli u jiného kruhu, než kde jsem měla vystavovat, pořád jsem musela přebíhat,jestli náhodou už nebudeme na řadě. Jakožto předposlední třída v kruhu zaplněném asi 70 psy to bylo docela dlouhé čekání.  Při čekání jsem také viděla naše soupeřky, kdy jsem byla už naprosto klidná, že my to přece nemůžeme vyhrát. Protože takových hezkých fen… ještě k tomu zvučných jmen…

Dostalo se na nás… Nastoupili jsme do kruhu. Běhali jsme jako druzí za fenkou, která se mi líbila, byla malá, černá a moc hezká, ale měla problémy s poslušností. Dalších fenek jsem si moc nevšímala, jen periferním viděním fenky za námi, která byla taky černá, jako uhel, úzká a vyšší.

Rozhodčí posoudil všechny psy na stole a šel vyřazovat…minul nás a pokračoval dál… najednou koukám, že už jsme jen 4, tak si říkám super! už jsme v pořadí!!!! Pak jsme běželi… Gedžitka běhala krásně a najednou nás rozhodčí zastavil a ukazuje na mě jedna, mě to nedochází a jak blbec se ho ptám, jestli fakt jo… Takže jsme získali CAJC! Můj vůbec první větší úspěch a na světovce!!!! A ještě můj vlastní odchov!

Pak jsme běhali s nahatou fenkou o titul Světový vítěz mladých, ale ten už získala nahatá fenka.

Pak jsme se zase poflakovali po krámkách a pak jeli domu. Dojeli jsme až o půlnoci.

Posted on Středa, Říjen 14th, 2009 at 20:26 in the category:Výstavy. Comment RSS 2.0 feed. Skip to the end.