Závody Noční hrátky 31.8-2.9.2007
31.8-2.9.2007 jsme se zúčastnili závodů p. Grygara, “Nočních hrátek”.
Byla jsem poprvé a doufám, že ne naposledy:-) Bylo to úplně úžasné, Fanny běhala rychle všechny 3 dny a nikdy její rychlost neklesla pod 3m/s, což je obrovský úspěch.
V pátek jsme udělali další SA2 zkoušku na výborně, ale bohužel v sobotu jsem Fanče udělala na zkoušce jedno odmítnutí, protože jsem se otočila jinak než jsem chtěla a zapomněla jsem kam mám běžet. Díky nápovědě publika jsme se pak už chytli :-)
Za celé závody jsme se jen 2x diskly:-)) Poprvé jsem za to mohla já, že jsem Fanny nechala projít jednu tyčku slalomu nazpět, za což jsem netušila že už je DIS, měla jsem za to, že až když pes projde 3 tyčky je to hodnoceno jako zpětný chod. Druhý DIS byl v neděli na jumpingu, protože Fanča skočila skočku z druhé strany…no a já tam vždycky jen tak stojím a koukám :-D
V závodě plemen jsme si vyběhli pohár za nejlepšího číňana.
No a konec řečí, video mluví samo za sebe :-)))
Fanny běžela i Charlieho běh, tj. běh, kdy si můžete za peníze zapůjčit cizího psa a běžet s ním.
9.Březen 2012 3:57
especially because we can confirm some awesome names speaking that weekend! Evo Terra, the fabulous Amy Donohue, and we even have some local TV news fame speaking- 3-TV?s Carey Pena! Who would want to miss
8.Březen 2012 7:18
Once upon a time, I turned pages for Jamie when he performed the Kreutzer Sonata at a studio class. This was before I played it myself, so I was unfamiliar with the theme & variations movement. There’s one particular variation which is 2 straight pages of 16th notes, and 2 repeats. I made the mistake of glancing away from the page for a second, and discovered to my horror when I looked back that I couldn’t remember a) where we were, and b) whether we had done the repeats. I ended up half-standing & hovering for what seemed like an eternity, with Jamie kindly giving me subtle no shakes and finally a clear yes nod.Then there was the time that I turned for a friend playing in a vocal recital @ Scotiafest. He asked me at the last minute as a favour, so I accepted, forgetting that I was battling the remnants of a nasty cough. There’s nothing like being on stage and NOT BEING ALLOWED TO COUGH that will make you want to cough up a lung. I managed to get through the entire thing without once coughing during a piece, but then had a friend in the audience comment on the odd expression on my face at various times.