O nás
Naše chovatelská stanice RUNIQUE byla oficiálně založena dne 19.7.2007. Název RUNIQUE se skládá ze dvou slov - RUN a UNIQUE. RUN můžeme přeložit jako běh, běžet a UNIQUE jako jedinečný, báječný. Pokud budeme Runique číst jako [runík] má stejnou výslovnost jako slovo runic, tedy kouzelný.
Naše videa najdete na youtube.com pod nickem mousedwzcz
Na naše pejsky používáme kosmetiku Summerwinds. Naši pejsci jsou krmeni krmivem Happy dog.
Něco málo z mé historie…
Od malička jsem chtěla psa. Pořád jsem sledovala pořad Chcete mě? a loudila z rodičů psa. Když mi bylo 6, jednou na mě doma čekalo mini štěňátko - fenečka černá s pálením. Byla to jezevčice, bohužel bez pp (no nechte rodiče něco vybírat - prý nadpočetné štěně :-D ). Pojmenovali jsme ji Bettyna. Bohužel přilnula k rodičům. Spala u nich, na mě kašlala, ani mě moc neposlouchala. Stále jsem toužila po pejskovi, který by miloval nejvíce mě. Proto jsem časem přemlouvala rodiče k nějakému menšímu psovi - jorkšír, čivava…, který by byl opravdu jen můj. Bylo to ale na nic, rodiče byli neoblomní.
Když mi bylo 13let, mamka se rozhodla, že by bylo lepší si pořídit většího psa, který by mohl hlídat u nás na chatě… Koukala na howawarty i zlaté retrívry, ale zjistila, že zl. retrívr si chlupy otírá o stěny. Takže výběr padl na labradora. Rodiče rozhodli, že chceme psa, aby se fena neprala s naší Bettynou - jiště, že to bylo nelogické, ale to jsme tenkrát ještě netušili. A tak jsme si v roce 1997 na jaře jeli pro psa jménem Car z Voldušského vrchu. S Carem jsem chodila na cvičák, na výstavy(do JH, jinak ho vystavoval táta). Po dvou letech jsme vše vzdali, Car byl agresivní na ostatní psy, proto ani nebyl uchovněn.
Během toho jsem navštěvovala jezdecký klub, pak jsem i závodně tančila - bohužel bez partnera jsem namydlená a už mě nebavilo hledat stále partnery, které všechno naučím a oni se pak rozhodnou tančit s někým jiným.
Tak jsem se po čase zase upnula ke psům. Během mého pubertálního období jsem měla tolik věcí na práci, že jsem se o naše psy doma moc nezajímala a byli na krku celé rodině.
Stále jsem ale toužila po svém vysněném psovi, dokonce jsem někdy v letech 2002-2003 už skoro umluvila babičku na 3. psa, kterého by měla ona doma pořád, měla jsem vybraného plemeno - čínský chocholatý pes. Do té doby to probíhalo tak, že ráno jsme všichni opustili byt v paneláku, jeli k babičce, tak nechali psy a rozešli jsme se do školy a do práce. Odpoledne jsem se zase všichni sešli u babičky a jeli domů i se psy. Nápad se 3. psem samozřejmě padl.
V roce 2004 v létě umřela Bettyna ve věku 13let. Na podzim jsem vybrala štěně labutěnky, kterou jsem chtěla koupit mamce za Bettynu. V tu dobu bylo jasné, že se budeme stěhovat do rodinného domku,ovšem nic nebylo jisté. Mamka tenkrát nechtěla a tak jsem čekala až do poloviny roku 2005, kdy jsem si koupila mého vysněného psa. Byla to labutěnka Fanny Čičiko a jakoby od první chvíle doma věděla, kdo za ní zaplatil a čí pes má být.
Fanny měla bohužel pohnuté dětsví. Ihned zkraje ani ne měsíc, co jsem si ji přivezla šla Carovi zkontrolovat jeho misku, ten na ní ovšem zaútočil, a tak skončila s dírou po zubu na čumáku. Následoval úraz, kdy si po nešťastném dopadu zlomila krček v kyčli. Musela se operovat a krček byl odstraněn, takže ani nemá jeden kyčelní kloub. Jak je vidět jí to ve sportu nikterak nebrání.
Poté jsme začali s agility. Fanny je chytrá a učenlivá, ale není zbrklá a rozhodně se přece někam dopředu beze mě nepožene. Takže sice agility zvládá na jedničku, ovšem co jí chybí je rychlost borderky. Protože Car byl na agility kvůli své agresi nepoužitelný, pořád jsem přemýšlela o dalším psovi, který by byl na agility lepší. Samozřejmě vše závisí na rodičích a jsem ráda, že jsem dalšího psa neměla dovoleného. Protože jinak jsem mohla skončit s pro mě nevhodným plemenem na dalších 10-15let.
Nicméně Car zestárl a po čase začal kulhat. Bohužel rodiče se rozhodli, že by mu chtěli pomoci a jeli k “odborníkovi” MVDr. Mikulicovi(klinika Mi-Vet). Ten nám Cara zabil. Kasal se a dělal frajera a rozhodl se provést na tak starém psovi myelografii bez předchozího rentgenu. My nebyli tak znalí věci, abysme znali rizika… Ovšem po vyšetření tímto odborníkem se Car už na nohy nikdy nepostavil. Zjistilo se, že měl pravděpodobně rakovinu kostí a toto vyšetření mu to ještě urychlilo. Ovšem prý stačil obyč. rentgen, aby se zjistilo, že Car trpěl touto nemocí. Po této smutné události jsem zjistila, že existují další pacienti, jimž pan Doktor uškodil. Naštěstí byla vyjímkou tenkrát Fanny při operaci krčku.
Rodiče přemýšleli, jestli a jakého by si koupili dalšího psa. No nechte rodiče rozhodovat … Tak jsem rozhodla tak trochu za ně. Přemýšlela jsem pořád, jaké plemeno by bylo dobré na agility… ale pak jsem si řekla, budu s tím psem žít dalších 15let, tak se mi musí líbit a nesmí línat atd… takže jsem si pořídila Tinny, další labutěnku. Bylo to obyč. štěňátko. Později se z ní vyklubala dračice, která miluje pohyb nadevše. Takže jsem spokojená. Původně jsme si chtěli nechat štěňátko po Fannynce, ale nikdy nevím, jestli zrovna zabřezne a co se narodí a podstupovat toto riziko jsem nechtěla…Takže v červnu 2008 byla Tinny doma. Na podzim 2008 jsem Fanny nakryla, zrovna se zadařilo a měli jsme 2 štěňátka. Mamka se rozhodla, že si fenku - Gedžitku nechá, aby jí zbyl nějaký pes, až já jednou odejdu z domu. Ale osud tomu chtěl a nahatého pejska - Setíčka nikdo nechtěl. Takže jsme se ve 3 měsících jeho věku rozhodli, že zůstane doma taky. Ale jsem ráda, má skvělou povahu a třeba ho jednou uvidíte běhat i na agility závodech:-))
Takže naše rodina, kdy se mužské části rodiny ježí vlasy na hlavě při zmínce o vlastnictví dvou psů, má najednou psy 4.